Po tři čtvrtě roce se konečně opět sešla "Očkokomise", tedy Pracovní komise pro problematiku očkování, a také my, Společnost pacientů s následky po očkování, z. s., jsme byli poprvé konečně pozváni. Pozvání přišlo sice jen asi polovině členů Komise a necelých 14 dní dopředu, nebyl přiložen žádný program jednání ani další podrobnosti, ale přesto. Komise, která zasedá velmi sporadicky, a má řešit důležitá témata se konečně sejde. Abychom vůbec věděli, o čem se bude jednat a mohli se připravit, požádali jsme o zaslání programu jednání. Bez odezvy.
Po zahájení jednání jsme se dozvěděli, že zasedání Komise bylo svoláno právě a pouze za účelem projednání přípravovaného zákona o odškodnění pacientů za následky po očkování. Poté náměstek Ministerstva zdravotnictví Radek Policar přednesl, jak je zatím věcný záměr tohoto zákona zamýšlen a jak je návrh zákona připravován.
Ke třem sporným tématům připravovaného zákona proběhla zajímavá diskuse:
1. Odškodňovat se podle návrhu mají výhradně následky povinného očkování. Proti tomu měli námitky také Alena Šebková (OSPLD) a Marek Petráš (vakciny.net). Přestože Ministerstvo zdravotnictví doporučuje očkovat se i proti mnoha dalším onemocněním a provádí aktivní zdravotní politiku v tom smyslu, aby se zvýšila proočkovanost a dokonce takové očkování proplácejí i zdravotní pojišťovny, odškodňovat jeho nežádoucí účinky stát nehodlá. Jedná se zejména o očkování proti pneumokokům, papilomavirům a chřipce, ale také rotavirům a klíšťové encefalitidě. Zůstává tedy otázkou, kdo bude odškodňovat poškozené po těchto dobrovolných očkováních a vakcínách? Budou to snad očkující lékaři a zdravotnická zařízení nebo to mají být výrobci vakcín? Nebo mají snad všichni takoví lidé a děti zkrátka smůlu?
2. Částka náhrady za poškození po očkování by měla být fixní s následnými příplatky na lékařskou a další péči. Na toto téma se názory různily. Na námitku, že někdo, kdo stráví po očkování půl roku po nemocnicích (dítě třeba musí opakovat ročník a jeho rodič nemůže chodit půl roku do práce), dostane stejnou částku jako někdo, kdo po očkování skončí trvale na vozíku, jsme se dozvěděli, že v prvním případě nejde o vážné zdravotní poškození, a tedy by se ani neodškodňovalo. Bude tedy velmi zajímavé, co vlastně bude znamenat podle autorů tohoto návrhu „vážné poškození“.
3. A bodu 2. se týkala další diskuse. Seznam poškození, která se budou odškodňovat, by zřejmě vznikl až následně po schválení zákona a byl by určen pouhou vyhláškou, na jejíž přípravě by se podílela nová komise na MZ sestavená z odborníků. Tedy nikoliv Komise již k tomuto účelu přece jednou vytvořená. To přináší dvě důležité otázky - a) jak bude tato nová komise sestavena a b) co když zákon bude v obecné rovině dobrý, sněmovna ho schválí, ale následně nová komise společně s MZ může vytvořit takové podmínky pomocí své vyhlášky, že nárok na odškodnění bude účelově maximálně redukován a budou zahrnuty jen některá z poškození, a to ještě za tak přísných podmínek, že na odškodnění prakticky nikdo nedosáhne? Veškerou moc a skutečnou funkční „hodnotu“ tohoto zákona by si tak opět uzurpovalo Ministerstvo zdravotnictví s pokusem obejít všechny demokratické a parlamentní kontrolní mechanismy. Zatímco u očkovacího kalendáře přece jen existuje důvod pro úpravu pouhou vyhláškou, a to aby byla zachována možnost jeho flexibilních změn v čase v případě náhlé potřeby, u stavů, které mají být odškodňovány jako nežádoucí účinky očkování, taková potřeba objektivně neexistuje. Není žádný důvod ponechat toto svévoli a neomezené moci ministerských úředníků a jeho podivně fungujících komisí. K prvnímu bodu byly poté vzneseny námitky, že by v nové komisi měli být zastoupeni i zástupci Státního ústavu pro kontrolu léčiv a naší Společnosti.
Zasedání komise mělo tedy tyto body projednat a na tomto základě pokračovat dál v přípravě návrhu zákona. K žádným projednávaným bodům však Komise jako celek nezaujala žádné stanovisko a zřejmě se ani nic takového od ní nečekalo. Je tedy vůbec otázkou, jestli věci, které se na Komisi probíraly, skutečně budou tvůrci zákona nějak reflektovány, a nebo to byla v podstatě jednostranná přednáška s následnou diskusí, která však připravovaný návrh zákona nijak neovlivní. Doufám, že se mýlím, když mám pocit, že se jednalo o druhou variantu.
Když nakonec k tématu připravovaného návrhu zákona už nebyly připomínky, překvapila nás předsedkyně Komise a hlavní hygienička Eva Gottvaldová tím, že zasedání poté hned ukončila. Návrhy k jednání zaslané spolkem Rozalio se proto neřešily vůbec a ani zatím není připraven termín nějakého možného setkání nad těmito i dalšími tématy. Přitom naposledy se Komise sešla skoro přesně před 3/4 rokem (23. června 2016). Zůstává otázkou, k čemu je vlastně tato Komise, když nad tak důležitými otázkami, o kterých je určitě relevantní rozsáhlá polemika, se ministerský poradní sbor v podstatě vůbec neschází. Napadá mne k tomu přirovnání o vlku a koze.
Bylo nám přislíbeno, že cca za 3 týdny by mělo být připraveno plné znění návrhu zákona, a že potom budou mít všichni zúčastnění čtyři týdny na prostudování a vznesení připomínek. Nelze pominout, že jsme byli informováni, že Komise se k návrhu zákona jako celek vyjadřovat vůbec nebude (projednání v Komisi, hlasování, vydání doporučujícího či zamítavého stanoviska). Že si máme každý vznést zkrátka nějaké ty svoje připomínky a prostě je podat. Jako by funkce této Komise a její konsenzuální názor a projednávání věcí právě v tomto složení, vůbec nikoho nezajímaly, nebo jsou naopak trnem v oku plánům našich úředníků a vakcinologů, kteří si to opět chtějí udělat za zavřenými dveřmi úplně po svém. Tedy pouze doufejme, že připomínky budou skutečně reflektovány, a že "Očkokomise" neslouží pouze jako okolnostmi vynucený a nyní úředníky a lobbisty útrpně trpěný sněm voskových figurín.
